Jaká je úroveň české kinematografie

Asi každý ví, že naÅ¡e zemÄ› má pomÄ›rnÄ› dlouhou historii kinematografie. Nejstarší Äeské filmy datujeme již do druhého desetiletí minulého století. Je tedy zajímavé se podívat, jak si stojí v porovnání se svÄ›tem, a to nejen v dneÅ¡ní dobÄ›, ale také jak tomu bylo v minulosti. Ukazuje se totiž, že nebyla zdaleka tak přímoÄará, jak by se mohlo zdát.

 

 

Je pravdou, že jsme zaÄali pomÄ›rnÄ› nenápadnÄ›. ÄŒeská tvorba se na svém zaÄátku příliÅ¡ neliÅ¡ila od jiných filmů, i když je pravda, že tehdejší technologie neumožňovaly příliÅ¡ mnoho variací. StaÄí si vzpomenout na Äernobílou barvu a nÄ›mý zvuk, které byly znaÄnÄ› limitující, zvlášť v porovnání s dneÅ¡kem. O nejrůznÄ›jších tricích pak asi není tÅ™eba ani hovoÅ™it. Také je pravdou, že náš rozpoÄet se v žádném případÄ› nemohl rovnat velkým studiím, což je ostatnÄ› jedna z vÄ›cí, které jsou konzistentní až dodnes.

 

Na druhou stranu je pravdou, že jsme se zaÄali vyÄleňovat pÅ™ibližnÄ› ve tÅ™icátých letech, kdy doÅ¡lo k pomÄ›rnÄ› velkému rozvoji a produkci Å™ady ikonických filmů, z nichž mnohé se vysílají dodnes. Tomu pomohly i herecké hvÄ›zdy jako NataÅ¡a Gollová, OldÅ™ich Nový Äi Vlasta Burian. Stále vÅ¡ak byly spíše skromnÄ›jší a rozhodnÄ› nemÄ›ly ambici se prosadit na mezinárodním poli.

 

 

V průbÄ›hu druhé svÄ›tové války doÅ¡lo z pochopitelných důvodů k útlumu, a po nástupu komunismu se toÄila spíše naivní, budovatelská díla, i když se samozÅ™ejmÄ› objevilo i pár klenotů. Žádný z nich vÅ¡ak nevyÄníval, dílem také proto, že již nebylo tolik talentovaných herců.

 

To je ostatnÄ› nÄ›co, co nás provází až dodnes. Ani v moderní dobÄ› nemáme prakticky nikoho, kdo by dokázal pořádnÄ› hrát. A ti, co se dokázali prosadit, jako například Karel Roden, toÄí pÅ™edevším zahraniÄní filmy. Je pravdou, že ani dnes nemají Äeské filmy nÄ›jaký skvÄ›lý zvuk. V podstatÄ› platí opak, kdy máme nízký rozpoÄet a Å¡patné herce. Není tedy divu, že se od naÅ¡ich poÄinů svÄ›tová média ve velké míře odvrací.